...Quid vesper ferat, incertum est -Co večer přinese je nejisté...

Listopad 2007

Prolog

11. listopadu 2007 v 18:16 Sága upíra I.
*** Toto je zatím neopravená nezkontrolována verze epilogu během dvou třech dnu ji opravíme a zkontrolujeme :-)
------------------------------
Vítr se proháněl Castingskou ulicí. Na zem padalo listí ze starých seschlých stromů. Na lavičce v parku ležel novinami přikrytý, teď už mrtvý bezdomovec. Krysy pobíhali po hlavní cestě a mířili k rozkousaným poloprázdným popelnicím. Nevšimli si černé kočky, skryté ve stínech. Běželi dál. Kočka s rychlostí a silou lovce vyskočila.
Na druhé straně ulice stála polorozpadlá továrna. Zdi byly popraskané a všechna okna vybita. Vstupní schody byly porozbíjené a při každém kroku se nebezpečně rozviklali. Jenže když po nich šel on, schody se ani nepohnuly. Kráčel po nich s neuvěřitelnou lehkostí. Vlastně to ani nevypadalo jako chůze , spíše jako nepatrné vznášení se nad zemí. Vydal se k hlavnímu vstupu. Ten tvořili dvoje plechové dveře zahrazené dvěmi dřevěnými prkny. Kliky byly dávno vytrhané a dřeva držely jen silou vůle. Také tam visela nevelká tabule s nápisem, už skoro nečitelným
VSTUP ZAKAZAN
Při pohledu na tabuli se zašklebil a popošel blíž. Natáhl ruku, uchopil dřeva a vytrhl je i ze starými rezavými hřebíky. Ani se neohlédl a odhodil je dozadu. Kdyby šel nějaký člověk po Castingské ulici, viděl by, že prkna odletěla s nadlidskou rychlostí několik desítek metrů pryč. Nemožný výkon pro člověka. Popošel o krok dozadu a bez nejmenší známky zakolísání nebo bolesti kopl do dveří. Dveře se prohnuly a s praskotem odklouzly dozadu. Vešel dovnitř a bez váhání zamířil na konec chodby. Stály tam další, už pevněji vyhlížející dveře. Ty už otevřel zcela normálně a vkročil do obrovské haly. V hale bylo rozmístněno několik dřevených trámů které podepíraly ne moc stabilně vyhlížející strop. Z něj viselo několik starých zářivek které nesvítily hodně dlouho. Pak už bylo v místnosti jenom pár ledabyle pohozených desek, starých otrhaných a ohořelých papírů a rozbitých součástek. Člověk by v místnosti neviděl a necítil nic jiného. Ale on nebyl člověk. Jeho smysly zacítili někoho dalšího. Cítil ho a slyšel ho. Cítil ten nezaměnitelný pach lykana. Slyšel jeho funění, pulzování jeho krve a tlukot jeho lykanského srdce. Chystal se na něj zavolat ale nestihl to. Nějaká bytost vyšla zpoza posledního trámu.
,,Vítej Caatio, můj starý příteli," pronesla ta bytost s nepatrným zachvěním v hlase.
Postava popošla blíž a zpoza rozbitých oken na něj dopadl venkovní svit. Téměř nic na něm zvláštní nebylo. Krátké hnědé vlasy, štíhlá postava , malá jizva pod spodním rtem. Ale jeho oči. Tmavě zelené. Samo o sobě to bylo normální, ale ty jeho nebyly lidské. Byly to oči zvířete. Při pohledu do nich vám naskočila husí kůže, srdce se vám rozbušilo a po tváři vám stékaly pramínky potu. Ten pohled vydrželi jenom někteří lidé. A on patřil mezi ně. Když ho spatřil vycházet zpoza trámů zastavil se. Neviděl jej dlouhá léta ale žádnou změnu nezpozoroval. Byl pořád stejný.
,,Já nejsem tvůj přítel Narkare!" ucedil mezi zuby a pohlédl mu přímo do očí. Střetly se navzájem. On, Caatio, v nich neshledal strach, ale zlost. Ty oči pro něj byly symbolem zrady a nenávisti.
,,Co ode mne chceš?" otázal se Narkar a sklopil zrak.
,,Bojíš se hledět mi do očí? Řekni mi, co v nich vidíš?" Caatio ignoroval Narkarovu otázku a dál ho upřeně pozoroval.
,,Pokud se chceš vracet k minulosti tak dobře. Tas svůj meč a pojď bojovat!" vybídl ho Narkar.
Caatio zatřásl hlavou.
,,Co bylo, bylo! Důležité je co je teď!" Přistoupil o krok blíž k Narkarovi. Ten trochu ucukl a očima pátral po místnosti. Hledal pohyb jiných. Věděl že tam jsou.
,,Osm lidí. Osm lidí zavražděných za deset dní!" zakřičel Caatio a ukázal na něj.
,,A všechno směřuje k tobě!" dodal vzápětí.
Narkar začal nervózně poklepávat rukou o stehno.
,,To není možné," řekl jen.
,,Znáte Zákon! Nesmíme zabíjet lidi pokud jsou nevinní. A tihle nevinní byli! Zradil si nás všechny. Už zas! O co ti vlastně jde? O druhou válku?" Caatio rozhořčeně řval a rozmachoval se rukama.
Narkar otevřel ústa aby něco řekl ale vzápětí je zase zavřel, jako by si to rozmyslel.
,,Důkazy?" zeptal se nevinně a Caatio se zasmál.
,,Tvoje krev na dvou z nich. To stačí. Ostatní byli zabiti úplně stejně!" Narkar ustoupil a Caatiovi se zablýsklo v očích.
,,Přiznáš se, nebo to mám z tebe vybít?" Caatio se trochu skrčil a Narkar na něj pohlédl.
,,Nic nechápeš," vzdechl si a pokračoval, ,,Ano zabil jsem je. Jednoho po druhém. Krev každého z nich je na mých rukách. Stačí?" Otázku zařval a prsty si připlácl k stehnům.
,,Proč?" nechápal Caatio.
,,Důvody které bys stejně nepochopil." odvětil rozlíceně.
,,Je mi to líto Narkare. Víš co tě teď čeká." řekl Caatio a připravil se na proměnu.
,,Bez boje se nevzdám." upozornil Narkar a začal se měnit. Oči se mu z tmavě zelených změnily na tmavě šedou barvu vlka. Po celém těle mu vyrostla srst. Tvář se mu zužila a protáhla dopředu. Všechny zuby se mu zašpičatěly a povyrostly. Strhl ze sebe oblečení. Tělo se mu začalo zvětšovat. Místo prstů měl pařáty a místo nohou také. Kompletní vlkodlak.
Caatio nezůstával pozadu. Oči se mu z tmavě modré změnily na zlatou ze zavřených úst mu vyšly dva špičáky. Nehty se mu zvětšily a ztvrdly. Jeho svalovina nabyla větších rozměrů. Okamžitě ucítil rozdíl ve smyslech a v síle. Slyšel, cítil, viděl několikanásobně lépe než člověk. Pokožka mu ztvrdla a trochu zesvětlala.
Narkar zavrčel a skočil na Caatia. Ten se sklonil a zvedl na obranu ruku. Narkar na ni dopadl. Kutálely se po zemi v jednom chumlu. Caatio zabořil drápy do Narkarových zad a Narkar se ho snažil kousnout do ramene. Jenže místo aby se zakousl zaváhal. Caatio toho využil a odkopl ho stranou a ihned se postavil. Narkar skrčeně stál na zemi a pozoroval upíra. Místo toho aby zaútočil postavil se sklopil hlavu
,,Já nemůžu. Zabij mě Caatio, ale já s tebou bojovat nemohu." pronesl zdrceným hlasem.
Caatio se napřáhl, vypadalo to jakoby chtěl skočit ale také se zarazil.
,,Já také ne." na chvíli se odmlčel. ,,Upíři ke mně!" zvolal.
Ze stropu se k zemi sneslo šest postav v černých pláštích.
,,Zrádče!" zařval Narkar a plivl na Caatia. Ihned se ale odmlčel a smutně zakňučel.
,,Víte co máte dělat." řekl Caatio.
Upíři kývli a již proměnění přikročili k lykanovi a utvořili kolem něj kruh.
Narkar upřel na Caatia nechápající a smutný výraz.
,,Zákon," Caatiovi selhal hlas a obrátil se zády.
,,Jednou snad pochopíš." pronesl Narkar. Caatio zatřásl hlavou a vydal se k východu.
,,Prošel jsem životem jako Stvoření Noci a jako Stvoření Noci projdu i smrtí!" zařval Narkar. Bylo to to poslední co od něj Caatio slyšel. Pak už tam byl jenom křik, nářek a smrt.
Caatio vyšel ven a sešel po schodech dolů. Vykročil na hlavní cestu a vrazil ruce do kapes. Krysích mrtvol si nevšiml. Na zem kápla jediná slza...

Co dál?

9. listopadu 2007 v 10:18 Sága upíra I.
Co dál? Mnozí se ptáte jaktože tady dlouho nepřibili nové díly...je pro to jediný důvod...celou ságu upíra momentálně přepisuji do knižní podoby...Tzn..že tady začnou přibývat opět všechny kapitoly od začátku ale v kompletní upravené podobě. Hodně věcí přidaných, vysvětlených. Takže doufám že se vam tato nova podoba líbit bude :-) S kontrolou a pomocí při sepisování mi bude pomáhat Mgr. Romana Vlkova - které tímto směrem děkuji ..
Čeká mě mnoho práce neboť Ságu upíra (chystám minimálně 3.Díly) chci dokončit.
Pojďme spolu vyrazit do světa upírů a nočních stvoření, pojďme sledovat vznik poslední naděje k přežití nočních tvorů. Buďme s něma až do konce.A jak řekl Caatio:
,,Pojďme bojovat, a zvítězit!"