...Quid vesper ferat, incertum est -Co večer přinese je nejisté...

Květen 2007

XIV.kapitola

27. května 2007 v 12:07 Sága upíra I.
,,Co budeme dělat?" ptal se vyděšeně Laacio.
,,Obleč se a odvez Katie domů." Přikázal jsem mu tiše.
,,Co chceš dělat?" vyzvídal pořád.
,,Nejprve odnesu jeho tělo dolů do řeky, a pak…nevím!" přiznal jsem. Nevím jestli by bylo lepší běžet za Lordem a vše mu říct nebo jít za Garrinem.
Laacio kývl a rozběhl se nahoru. Já vzal upírovo tělo a vydal se k autu. Rozjel jsem se přímo k řece která proudila nedaleko naší vily. Vytáhl jsem tělo, zamáčkl víčka a prokázal čest dotykem smrti (Byl to starodávný rituál. Prostředníček se položil na čelo a dvěma prsty se zavřely oči. Rukou se sjelo dolů až k rtům a obvykle se pronesla slova určena mrtvému). Potom jsem pod jeho plášť položil kameny a hodil jsem ho do řeky. Nemohl ho nikdo najít, neboť upíří tělo se po smrti okamžitě rozloží pokud není zabalzámováno.
Sedl jsem si do auta a rozhodl se, že pojedu za Lordem. Stejně jsem se ho potřeboval zeptat na Radu. Ale o tom upírovi jsem se mu povědět nechystal.
Dojel jsem až k upíří vile a vešel jsem dveřmi dovnitř. Pár upírů postávalo u stolků a popíjelo víno, ostatní si plnily své upíří povinnosti. Místo abych šel nahoru přímo za Lordem, šel jsem chodbou dál do zbrojnice. Stál tam jeden z nejlepších upířích bojovníků - Asire. Byl to velký a silný upír s tmavou pletí.
,,Caatio? Kde se tady bereš? Už jsem tě moc tak dlouho neviděl." Asire byl z mého příchodu nadšený.
,,Přišel jsem jenom na chvíli. Jdu za Lordem ohledně konání Rady." Prozradil jsem mu. Chápavě kývl.
,,Po celém kovenu se proslýchá, že ty nebo Vion budete vést upíry ve válce.Je to pravda?"
,,Ano je. Proto za ním teď jdu."přiznal jsem.
,,Tak běž a přijď mi říct nějaké novinky." Zazubil se a odešel směrem ke střelecké dráze.
Otočil jsem se a prošel jsem zpátky do haly a nahoru po schodech. Před místností Lorda jsem se zastavil a zaklepal. Vešel jsem dovnitř. Lord seděl u stolu a svýma pronikavě rudýma očima mě pozoroval. Pomalu jsem se uklonil a přišel blíž. Vypadal nervózně. Rukou si prohrábl svoje bílé vlasy a vyzval mě abych si sedl. Učinil jsem tak a začal s vyptáváním.
,,Lorde, mohl bych vědět jestli je pravda, že se svolala Rada? A že velet vojskům ve válce mám já nebo Vion?"
,,Ano je. Asi před týdnem jsem skutečně rozeslal posly ke všem kovenům. Rozhodl jsem se svolat Radu, kvůli přípravám k válce. Lykani začaly ohrožovat teritoria upírů a lidí. Musíme je zastavit." Na chvíli se odmlčel a rozkašlal se. Vzápětí ale hned pokračoval:
,,Za vůdce našich vojsk ve válce jsem vybral tebe Caatio!" ohromilo mě to. Chvíli jsem na něj jenom tak zíral.
,,M-mě?"koktal jsem. Hned jsem ale pokračoval, "Ale nebyl by Vion lepší vůdce?"
,,NE! Vion je slaboch. Ty jsi ten pravý. Teď odejdi. Musím ještě něco zařídit." Kývl jsem, uklonil jsem se a odešel jsem. Spěchal jsem dolů a chtěl vyjít ven, když v tom mě někdo zastavil.
,,Tak co? Spokojen? Získal si místo velitele vojsk!" Za mnou stál Vion se závistivým výrazem ve tváři.
,,Pusť mě Vione. Já si to nepřál. Rozhodl tak Lord!" upozornil jsem ho a setřásl jeho ruku z mého ramena.
,,No jistě." Utrousil ironicky. Naštval jsem se a vrazil mu jednu do tváře. Překvapeně spadl na zem a ze rtu mu stékal pramínek krve. Věnoval jsem mu poslední pohled a odešel směrem k mému autu.

XIII.kapitola

24. května 2007 v 16:01 Sága upíra I.
,,Někdo za tebou přišel."usmál se spiklenecky Laacio. Od včerejška kdy jsem unikl smrti jsem byl doma a zotavoval se ze zranění. Léčily se mi hodně rychle.
,,Cože?" nechápal jsem když se Laacio usmíval.
Pochopil jsem když zpoza něj vyšla Katie.
,,Katie? Co...tady děláš?" absolutně jsem nechápal. Ani Katie nevěděla kde je moje vila.
,,To já. Myslel jsem si, že bys ji chtěl vidět." Laacio na mě mrkl a odešel pryč.
Katie se na mě vrhla a políbila mě.
,,Chyběl si mi." Stěžovala si.
,,Ty mě taky." ujistil jsem ji a přitiskl ji k sobě.
,,Laacio mi popisoval co se včera stalo. Měla jsem o tebe takový strach." Nepatrně se ji zachvěl ret když to říkala. Pomalu jsem vzdechl.
,,Pokud chceš být se mnou, Budeš mít strach pořád. Já jsem upír, a nemůžu se toho vzdát."
,,Já vím,"odpověděla, "ale chci s tebou být za každou cenu." Dodala vzápětí.
Chabě jsem se usmál.
,,Nechci ať se ti něco stane."
,,Pro by mělo?" nechápala.
,,Protože jestli lykani zjistí, že miluji člověka, využijí toho." Katie se mi překvapeně podívala do očí.
,,Přece to nikdo neví, nebo jo?"
,,Kromě Laacia by to neměl vědět nikdo!" řekl jsem. Jak moc jsem se mýlil.
Katie se usmála.
,,Tak vidíš."
Lehli jsme si na postel a Katie mě objala.
,,Miluju tě." Řekl jsem ji a vzápětí ji políbil.
Náhle do pokoje vletěl Laacio. Když nás uviděl trhl sebou.
,,Omlouvám se. Caatio, sejdi dolů. Musím ti něco ukázat." Snažil se mluvit sebejistě ale hlas se mu třásl. Vstal jsem a šel za ním.
,,Počkej tady!" přikázal jsem Katie.
Seběhli jsme po schodech dolů. Laacio mě zavedl do veliké haly kde na zemi ležel v krvavé kaluži upír.
,,Co se stalo? Co tady dělá?" ptal jsem se Laacia
,,Před chvílí vtrhl oknem dovnitř. Šeptal mi ať tě zavolám." Udiveně jsem se na něj podíval a přikrčil se k upírovi. Uchopil jsem ho a odnesl ho do obýváku. Položil jsem ho na sedačku.
,,Kdo jsi?" zeptal jsem se ho a prohlížel si jeho zranění. Měl jednu tržnou ránu na krku a jednu na břichu. Zlomenou ruku, na pravé straně hrudi měl díru po noži. Z jeho sípavého hlasu jsem usoudil, že mu poškodil plíci.
,,Garrin. Jdi …z-za …ním.On…. ti vše ….vysv-větlí!" mluvil pomalu a bylo vidět že každý nádech ho stojí mnoho sil.
,,Kdo ti to udělal?" ptal jsem se. Pomalu se nadechl.
,,Ty nestvůry," naposled vydechl a zemřel.

XII.kapitola

17. května 2007 v 21:28 Sága upíra I.
,,Caatio, no tak. Probuď se!" pomalu jsem otevřel oči. Nejprve jsem si vůbec nemohl vzpomenout kde jsem a co dělám. Pomalu jsem otočil hlavou a zaúpěl jsem. Měl jsem naražený krk. Začal jsem si uvědomovat co se stalo. Ti lykani, a jak jsem upadl do bezvědomí. Pomalu jsem se otočil doleva a uviděl jsem Laacia.
,,Laacio, co tady děláš?" nechápal jsem.
,, Já jsem tě sledoval. Ale přiběhl jsem pozdě. Neváhal jsem a skočil jsem na ty dva lykany. Byly hodně oslabeni a tak jsem je přemohl. Leží támhle." Podíval jsem se tam a opravdu-leželi tam na sobě.
,,Děkuji," poděkoval jsem mu slabým hlasem.
,,Hele dokážeš vstát?" zeptal se mě Laacio. Zkusil jsem to ale kdyby mě Laacio nepřidržel, spadl bych.
,,Nedokážu. Mám zlomené žebra, něco s nohou a krkem. Bylo jich na mě moc." Přiznal jsem Laaciovi. Vzdychl a začal přemýšlet.
,,Mám nápad. Zkus myšlenkově najít nějakého upíra. Já to ještě nedokážu." Přikývl jsem a snažil se někoho najít. A našel jsem. Nedaleko odsud byl Vion. Vyslal jsem k němu místo kde jsem a on se okamžitě rozběhl se směrem k nám.
,,Vion….jde..tady," řekl jsem Laaciovy a ten se na mě zmateně podíval.
,,Co ten tady dělá?"ptal se nechápavě. Neodpovídal jsem. Momentálně mi to bylo jedno.
Do pár minut přiběhl Vion. Podíval se na mě a neupřímně se usmál.
,,Ale, ale. Náš velký bojovník Caatio byl poražen." Ostře jsem se na něho podíval.
,,Dík za útěchu."
,,Vione nech toho a pojď my s ním pomoct." Naštvaně zavrčel Laacio a Vion se přesunul blíž ke mně. Uchopil mě za paži a Laacio za druhou. Pomalu mě postavili a vydaly jsme se dopředu. Když jsme procházeli kolem těl lykanů, pustil jsem se jich a klekl jsem na zem.Vytáhl jsem z nich šurikeny a dýku a dal jsi je do pláště.
Postavil jsem se a šli jsme dál. Když jsme došli na konec ulice, dal jsem Laaciovi klíčky od auta a poslal ho pro něj. Kývl a odešel.
Sedl jsem si na zem a opřel se o zeď.
,,Víš o tom, že Lord svolal Radu?" Rada se svolávala když se dělo mezi upírama a lykanama něco vyjímečného, například válka. Sešli se vůdcové a generálové jednotlivých kovenů.
Že se chystá teď byla pro mě novinka. S Lordem jsem už dlouho nemluvil.
,,Kdo bude generálem." Generál byla jedna z nejvyšších pozic upírů. Generál vedl upíry ve válce.
,,Rozhoduje se mezi mnou a tebou." Řekl to napůl nenávistným a závistivým hlasem.
,,Mnou a tebou?" nevěřil jsem.
,,Copak, nepřekvapuje tě to? Ty, Caatio tak výtečný bojovník!" Vion zrudnul a v očích měl nenávistný pohled.
,,Takže bude válka…" byl jsem zděšený. Válka byla naposled před půl tisíciletím.
,,Ano bude válka." Podíval se na mně, a tvář mu lemoval podivný, tajemný úsměv

XI.kapitola

11. května 2007 v 17:08 Sága upíra I.
Konečně jsem se toho ujal :-) další díl....fakt se moc omlouvám ;-)
----------------------------------------------------------
Vzbudil mě křik Laacia.
,,Caatio!Vstávej,dělej." Řval na mně a třásl se mnou. Rychle jsem vyskočil.
,,Co se děje?" zeptal jsem se vystrašeně.
,,Mluvil jsem s Vionem. Lykani…zabili tři upíry! Máš se vydat za nima!" přikývl jsem a přiskočil jsem ke skříni. Překvlékl jsem se do tmavého dlouhé trika, černých kalhot, a dlouhého černého pláště. Otevřel jsem druhou skříň se zbraněma. Dovnitř pláště jsem strčil pět šurikenů a dvě dýky. Laacio mi mezitím popsal kam mám jet. Seběhl jsem po schodech do hlavní haly, sebral klíče ze stolu a vydal se ke svému černému Porsche. Vyjel jsem z pozemků vily a zamířil do města.
Cesta k Ellsonovu pomníku mi nezabrala ani pět minut. Před pomníkem už byla jenom malá, téměř neviditelná červená skvrna. Upíři se činili. A i já. Ze včerejška jsem byl ještě posílen krví a ihned jsem ucítil ty lykany. Byly ani ne půl druhého kilometra vzdálení. Rozběhl jsem se a začal je stopovat.Do dvou minut jsem je měl na dohled. Bylo jich pět.Stáli v široké, neobydlené uličce a něčemu se nahlas smáli. Byl jsem skrčený za nějakou bednou. Pořád se spolu bavili. Jeden z nich vzrušeně gestikuloval rukama a druzí přikývovali.
Moje pravá noha mi začala dřevěnět a tak jsem ji narovnal.
Ozvala se malá, pro lidi neslyšitelná rána, když jsem nohou kamínek kopl do stěny. Ale lykani to slyšeli. Pomalu jsem se narovnal. Nejprve se na mně podívali udiveně, ale vzápětí se rozzuřili a zamířili ke mně.
Z pláště jsem vytáhl dva šurikeny a hodil je po nejbližším z nich. Zaryli se mu do břicha. Kupodivu jenom zaskučel a rukou si je vytáhl. Zaklel jsem. Druhý ke mně mezitím přiskočil a popadl mě za krk. Kopl jsem ho do břicha až odletěl. Okamžitě jsem vyskočil, vytáhl dýku a zabodl ji do něho. Zezadu mě uhodil už přeměněný lykan.Spadl jsem na břicho a dva metry jsem jel po zemi.Skočil na mě a začal mi bušit hlavou o zem. Otočil jsem se, uchopil ho za paži a přehodil ho přes sebe. Přiběhl jsem k němu a prořízl mu krk. Naposledy zavyl a zemřel. Vyskočil jsem na stěnu a odrazil se abych dopadl na dalšího z lykanů. Rychle ale uhnul a já jsem skočil na zem. Zezadu mě uchopila ruka a mrštila mnou do dálky. Dopadl jsem na zem a cítil jak se mi nějaké střepy zabodly do břicha. Pomalu jsem se postavil. Zbývající tři lykani se ke mně blížili. Všichni najednou vyskočili. Já jsem se rozběhl a ve vzduchu jsem narazil do toho, po kterém jsem předtím hodil šurikeny. Dopadl na zem a já na něho. Chtěl jsem se mu zakousnout do krku ale uhnul a já se mu zahryzl do paže. Z pláště jsem vybral druhou dýku a probodl ho.
Otočil jsem se, když v tom mě další lykan uhodil do tváře. Cítil jsem jak mi krev začal stékat krev. Klečel jsem tváři k zemi a lykan mě nakopl do zad a já jsem dopadl na zem.zase mě zvedl a hodil mě do stěny. Slyšel jsem lupnutí když se mi zlomili žebra. Lykani si ale pokoj nedali. Jen jsem dopadl už byli u mě. Kopali mě a škrábali drápy. Svoje poslední zbytky sil jsem jednoho odkopl a do druhého hodil šuriken. Zavyl a odskočil, snažíce se ho vybrat. Ten odkopnutý ale ihned přiskočil ke mně a řízl mi drápy přes hruď.
Před očima se mi zatmělo a lykan se napřáhl skončit boj…

Omluva!!!!!

9. května 2007 v 17:56 | Draco |  O nás
Ja se chci fakt moc omluvit fanouškům Ságy upíra....teda esli nějací jsou o čemž celkem pochybuji.....že jsem tady nic nepřidával...měl jsem zaracha,a neměl jsem čas atd.atd.No takže se co nejdřív vrhám na ságu a do víkendu tady budete mít aspon dve části!!!!