...Quid vesper ferat, incertum est -Co večer přinese je nejisté...

Duben 2007

X.kapitola

14. dubna 2007 v 21:32 Sága upíra I.
Zavezl jsem Laacia domů. Bydlel se mnou.Měl jsem velikou dvoupatrovou vilu takže jsme měli hodně místa.Já jsem, ale domů nejel. Jel jsem ke Katie.
Bydleli na kraji města ve velikém baráku. Její manžel byl významný podnikatel ve městě.
Přeskočil jsem plot a vydal se ke stěně. Po hromosvodu jsem vyšplhal do místa, kde měly ložnici. Katie tam ležela sama.
,,Katie!"zašeptal jsem tiše a svoje myšlenky jsem směřoval na ni. Otevřela oči a uviděla mně. Rychle vstala, zamkla dveře a otevřela mi okno. Vpadl jsem dovnitř a dlouze ji políbil.
,,Proč si se vůbec neozval!" vyčítala mi.
Zhluboka jsem se nadechl a řekl jsem ji všechno co se stalo. Nepřerušovala mě, jen tiše poslouchala.
Když jsem skončil tak mě objala. Lehly jsme si na postel a já ji hladil po vlasech. Na mojí hrudi měla hlavu. Cítil jsem její dýchaní. Vnímal jsem její tělo víc než kdokoli jiný. Sklonil jsem hlavu a líbal ji.
,,Přichází zlá doba, Katie." Řekl jsem ji a ona se zamračila.
,,Nikdy mě nesmíš nechat samotnou!" Katie se mi zadívala do očí.
,,Nesmíš mě opustit!"dodala ještě.
,,Jestli příjde válka, budeš se mnou v nebezpečí!"upozornil jsem ji. Válka se blížila, a Katie je den o de dne ve větším nebezpečí. Jestli lykani něco zjistí…
,,Jde tvůj manžel!" rychle jsem vstal a vyskočil z okna. Dopadl jsem na nohy a přikrčil se ke stěně. Začalo pršet. Slyšel jsem jak se spolu ti dva baví. Katiina falešná láska kterou mu dávala. Bylo to jedno. On ji byl stejně nevěrný. Věděl jsem to už dlouho, ale nechtěl jsem to Katie říkat.
Kapky mi smáčely vlasy a tekly mi po tváři jako slzy. Najednou jsem věděl, že jsem Narkara zabíjet neměl. Nevím proč, ale prostě jsem to věděl. A to mě zdrtilo. Opřel jsem si hlavu do kolen a plakal. Kvůli tomu co se stalo. Nevěřil jsem mu. Slibuji ti Narkaro, že tvojí nevinnost dokážu. Promiň….

IX.kapitol

11. dubna 2007 v 19:51 Sága upíra I.
Rozloučil jsem se s upíry a spolu s Laaciem jsem nasedl do auta. Jezdili jsme po městě a hledali jsme člověka na odlehlém místě. Nepromluvili jsme. Laacio byl ještě vyděšený a já jsem přemýšlel o Garrinovy a tom společenstvu. Nevím proč, ale věděl jsem, že Garrin ten zrádce není. To znamená, že musím hledat dál.
Prudce jsem zabrzdil když jsem uviděl člověka který zacházel do odlehlé ulice.Vyskočili jsme a vydaly se za ním.Zachumlal jsem se do svého pláště a nasadil si kapuci.Když jsem byl k němu blíže, přikrčil jsem se a skočil jsem. Byl asi šest metrů přede mnou.Přistál jsem mu na zádech a okamžitě jsem mu ruku položil na hlavu.Upadl do bezvědomí.
Další z našich schopností. Při dotyku jsme dokázali na čas ovládat mozek dotyčného.
Není pravda, že když někoho kousneme, stane se z něj upír. Ani, že když někoho kousneme, tak zemře. Když z člověka pijeme, bereme si jen trošku. Ovšem, že existují i upíři, kteří z oblibou zabíjejí, ale ti k našemu společenstvu nepatří.
Našel jsem na jeho zápěstí tepnu a zabodl jsem do ní nehet.
,,Pij, ale ne moc!" upozornil jsem Laacia.
Kývl a sklonil se.Přiložil ústa na ránu a začal sát. Když jsem usoudil, že stačí odtrhl jsem ho a začal pít já. Okamžitě jsem ucítil, jak mi krev proudí tělem a já nabývám sil.Odtrhl jsem se a slinami člověku ošetřil ránu.Když se vzbudí, bude si myslet že ho kousl komár.
Postavil jsem se a vychutnal si ten příval síly.Laacio do mě žďuchl a usmál se.
,,Máš ji" řekl mi a začal utíkat. Zasmál jsem se nahlas. Už několik let, jsme hráli v noci po celém městě honěnou. Laacio, vyběhl po žebříku na střechu. Vyletěl jsem za ním. Nocí se rozléhal náš křik. Tohle jsem potřeboval. Zapomenout na všechno. Přeskakovali jsme z baráku na barák. Laacio byl přede mnou, ale doháněl jsem ho. Dorazil ke kraji jedné z budov. Podíval se dolů a kousek couvl.
,,Ale,Laacio, snad se nebojíš výšek." Smál jsem se mu.
,,Trhni si!"zasmál se taky a skočil dolů.
Rozběhl jsem se a seskočil taky. Letěly jsme dvanáct pater. Ten pocit byl úžasný. Cítili jste se svobodný. Jako pták. Rozpřáhl jsem ruky a nechal se unášet větrem. Dopadl jsem na zem.Laacio, zrovna vstával a utíkal. Ale já jsem se napřáhl a skočil jsem před něj. Shodil jsem ho na zem.
,,Nenávidím tě!" řval se smíchem.
,,A miluju bejt upírem."dodal ještě.
Usmál jsem se. V mládí jsem byl stejný jako on. Jednou i on pozná, že být upírem není jen proháněni se po ulicích…..Být upírem, znamená přestat být člověkem.
Pomalu jsem vzpomínal na svůj život jako člověk. Ale už jsem si nepamatoval. Zapomněl jsem…
,,Pojď, pudem domů."oznámil jsem Laaciovy a vydal se k autu

Obrázky hlavních postav

9. dubna 2007 v 19:32 | Draco |  Obrázky
Na netu jsem našel pár obrázků které jsou jedny z variant jak si já představuju hlavní postavy
Ze by Caatio v minulosti???????
Je to člověk, ale proč by nemohla být Katie taky tajemná??
Nuoro v pantheří podobě
A jedna z variant Nuora v lidské podobě

VIII.kapitola

9. dubna 2007 v 18:40 | Draco |  Sága upíra I.
,,Doufám, že není potřeba vás spoutat?" zeptal se Garrin poté co jsme odhodili zbraně.
,,Ne…myslím, že nemusíš," odvětil jsem a zuřivě jsem ho pozoroval.
,,Proč jste tady, Caatio?" Garrin se na mně nechápavě zadíval.
,,Proč asi ty zrádče odpornej.Seš úbohá špína!" zařval na něj Laacio a neklidně sebou házel. Pohledem jsem mu naznačil ať se o nic nepokouší.
,,Není to tak jak si myslíte!" snažil se nás ujistit Garrin, ale viděl jsem, že Laacia to moc neujistilo.
,,Tak jak to je?"špitl jsem tiše ze skloněnou hlavou.
Garrin zavrtěl hlavou a povzdechl si.
,,Kdyby to bylo tak lehké, věř, že bych vám řekl všechno, ale nemohu." Omluvně se na nás zadíval.
V tu chvíli se za náma ozvalo zavrčení.Do místnosti vstoupil černý panter.Cukl jsem sebou.Ten pach.Byl stejný jako pach Nuora.V tom mi to došlo.Pomalu jsem se na pantera podíval a zeptal se:
,,Nuoro?"
Panter zavrčel a….usmál se.On se opravdu usmál a vycenil svoje zuby.Napřáhl se a skočil přímo na mně.Jenže v tom jak letěl jsem viděl, že se mění.Tělo se zkrátilo,místo čtyřech tlap se objevily dvě ruce a dvě nohy, srst zmizela.Úplně se proměnil.
Otočil se ke mně a usmíval se.
,,Konečně jsi na to přišel!"řekl mi a zasmál se.
,,Takže jsi jeden z pološelem?"nevěřil jsem. Každý si myslel, že pološelmy už neexistujou. A teď tu jeden z nich stál před náma.
,,K nevíře.." zašeptal Vion.
Ostatní upíři pozorovali Nuora stejně vyděšeně a nevěřícně jako Vion.
,,Caatio, musím vás o něco požádat?" Prolomil chvíli ticha Garrin.
,,O co?" zeptal jsem se.
,,Odejděte! Je mi jasné, že mlčet nedokážete, ale odejděte a nechte nás." Vion se ironicky zasmál.
,,Zradce nenechám na pokoji!" ucedil.
,,Máte na výběr. Buď odejdete nebo skončíte jako Liam!"podíval jsem se na ostatní upíry. Nikdo nechtěl umřít.
,,Dobře…" souhlasil jsem po chvílce ticha. Garrin kývl na ty bytosti v kápich a ty se rozestoupili a uvolnili cestu ven. Jako první vyběhl Laacio, a za ním ostatní.Ja se schválně zdržel.
Vzpomněl jsem si, že Garrin a Narkar byly kdysi hodně dobří přátelé.
,,Já nevím co jste za společenství a jestli jsi nás opravdu zradil nebo ne.Ale …patřil k vám i Narkar?"Garrin sebou cukl při zmínce o Narkarovi. Jedna slza mu stékla po tváři a dopadla na zem. Ten zvuk při dopadu jsem zřetelně slyšel. V místnosti bylo mrazivé ticho a chlad.
,,Ano…A věř mi. Moc ho trápilo, že ti nemohl všechno říct…." odvrátil se a rychle dodal:
,,Teď už běž!"
Otočil jsem se a věnoval jsem poslední pohled Nuorovi, který měl ve tváři zachmuřený výraz.Roběhl jsem se ven z jeskyně a z ostatníma jsme vyrazili domů…..

hudba k příběhu I.

9. dubna 2007 v 16:45 | Draco |  Hudba podle Draca
EPILOG : takže tady se mi dost hodí písnička od My chemical romance-Famous Last Words
4.KAPITOLA,POSLEDNÍ SCÉNA NA STŘEŠE: Tady si zas dobře představuju písničku od The Rasmus-Funeral song
6.KAPITOLA,BĚH LESEM : Scéna která se mi hodně líbí Tokio Hotel-Spring nicht
7.KAPITOLA: Titulní píseň ze Spider-mana 2 - Ana Johnson-We are

VII.kapitola

7. dubna 2007 v 14:31 Sága upíra I.
Laacio vstal a řekl,že je schopen jít.Postavil jsem se a zamířil jsem za Garrinem.Utíkali jsme jak nejrychleji sme mohli.Asi po 10 minutách jsme doběhli k velikému korytu kde proudila řeka.Postupně ji přeskočili už skoro všichni.Byl jsem na řadě.Kdybych neměl hlad přeskočil bych ji raz-dva.Ale byl jsem vyčerpaný.Rozběhl jsem se a skočil.Ale viděl jsem že to je málo.
Jen těsně jsem se zachytil skalnatého výstupku.Laacio už běžel mně na pomoc ale ozval se Vion
,,Ne!Jsi ještě slabý!"upozornil ho a nahnul se ke mně.Natáhl ke mně ruku a já se ji chytil.Začal mně pomalu vytahovat nahoru.Cestou jsem si na skále všiml krve.Natáhl jsem ruku a otřel ji o krev.
,,Díky"řekl jsem Vionovi když mě vytáhl.
Čichl jsem si ke krvi z té skály.Byla to krev Nuora-toho stvoření.To znamenalo,že běží s něma.Člověk by tak ychle běžet nedokázal,leda že by ho nesly.Ale člověk to nebyl a to jsem věděl.
,,Co se to vlastně stalo??Proč je stopujeme?Co je s Garrinem?"netrpělivě se zeptal jeden z upírů-myslím,ž se jmenoval Liam.
Ve zkratce,protože jsme neměli čas jsem jim řekl všechno co se stalo za posledních pár dní.
,,Nemáme čas .Musíme jít!"upozornil po skončení příběhu Vion a vstal.Udělali jsme to samé a zase jsme vyrazili.Během cesty ke mně přiběhl Vion.
,,Jsou blízko!Cítím je tak dva kilometry odsud na sever!"oznámil mi a já kývl.
Běželi jsme vytrvale.Nezastavovali jsme se.Ani já.I když jsem měl problémy držet tempo a nekolísat,pořád jsem se držel v čele.Asi po čtyřech-pěti minutách uviděl Laacio blízko nás jeskyni.Zastavili jsme se a přikrčili se
,,Jsou tam!Cítím je.."řekl Laacio a viděl jsem jak mu žhnou oči.Začali jsme se měnit.Pomalu jsme vyrazili k úkrytu.Jako stíny.
Potichu jsme vešli dovnitř.Byla tam tma.Nic jsem necítil ani neviděl.Ale tušil jsem…
Byly jsme několik metrů od vstupu,když v tom se v kruhu kolem nás rozžhavilo hodně pochodní.Uviděl jsem asi 15 osob v pláštích s kapucemi které v jedné ruce drželi pochodně a v druhé dýky.Z druhého konce přišli ti čtyři.Garrin,Nuoro a dva lykani
Nevím kdo byli ty osoby v kápích.Ale nebyli cítít.evěděl jsem kdo to je.Lidé,upíři,lykani nebo ti tvorové jako Nuoro.Nevěděl jsem.A ze zamtených pohledů mých společníků jsem poznal,že ani oni nevědí.
,,Dejte vaše zbraně na zem a nepokoušejte se o nic!"přikázal nám Garrin.
,,NE!"zakřičel Liam a vrhl se na Garrina.Nedoběhl tam.probodlo ho asi 5 šípů.Z míst po bodnutí vycházela pára.Liam padl k zemi.
,,Ty zbraně!"upozornil Garrin a nikoho z nás nenapadlo neposlechnout.

VI.kapitola

7. dubna 2007 v 13:06 Sága upíra I.
No konečně jsem se k tomu dostal....sorry že jste musely čekat....nestíhám :-P
---------------------------------------------------------------------------
Rozjel jsem se v autě přímo do Sídla.Sídla byla útočiště nás upírů.V každém vládl Lord.Za jedním z nich jsem mířil.Potřeboval jsem vzít pár upírů abych dostihl lykany a Garrina.Dojel jsem k bráně a za chvíli jsem byl puštěn dovnitř.Našim Sídlem byla veliká třípatrová vila.Někteří upíři tady i bydleli.
Vběhl jsem předním vchodem a procházel halou.Rychle jsem kýval ostatním upírum a utíkal jsem nahoru za Lordem.Vběhl jsem do místnosti.Rychle jsem se mu poklonil.Díval se na mně svýma rudýma očima.na tváři měl samé jizvy.Jedna se mu táhla od pravého oka až po levou stranu krku.
,,Pane,já a Laacio,Objevili jsme Garrina jak se na něčem domlouvá s lykany.Laacio ty lykany pronásleduje,ale mně Garrin uprchl.Zastavil mně nějaký neznámý tvor!"řekl jsem mu jedním dechem.Při zmínce o neznámem tvoru se na mně Lord upřeně podíval.
,,Co mám dělat?"zeptal jsem se ho a on se otočil ke krbu který stal za jeho křeslem.
,,Vezmi 5 upírů a vyražte za lykany.Potom je zabijte."Pomalu jsem polkl.
,,A Garrin?"zeptal jsem se ještě a Lord se rozkašlal.
,,Toho zrádce zabijte!"ortel smrti nad ním vynesl bez zaváhání.Přikývl jsem,a i když s těžkým srdcem,vydal jsem se splnit jeho rozkazy.
,,A nezklam mě."zakřičel ještě za mnou.
Seběhl jsem schody a vydal jsem se dolů ,když v tom mě přepadla závrať.Už přes tři týdny jsem nelovil.Chyběla mi krev.Ale nejdřív jsem musel dostihnout Garrina.
Přišel jsem do zbrojnice kde jsem si vzal ostnaté hvězdíce,meč a tři dýky.Cestou jsem tam potkal Viona.
,,Hej,kam se tak vyzbrojuješ?"zeptal se mě s úsměvem.
,,Vezmi 4 upíry a pojďte se mnou.Jdeme najít lykany a Garrina."z jeho výrazu jsem viděl že nic nechápe, ale přikývl a vyrazil.Za 10 minut jsme už stály u našich aut.Já jsem vzal dva upíry a nasedli jsme do mého porsche.A Vion jel z ostatníma ve svém Mercedesu.Obě auta byly černé.Vyrazili jsme za sebou k místu kde jsem naposled spatřil Garrina.
,,Běželi do lesa!"prohlásil jsem když jsem byl přeměněný a našel jsem stopu Garrina.Zanechával po sobě pach a stopy krve.
Běželi jsme všichni lesem za sebou.Rozráželi jsme větve.Naráželi nám do obličejů ale my jsme je necítili.Téměř jsme letěli.Lidské oko by vidělo jenom šmouhy.
Vítr kolem nás fičel a rozcuchával naše vlasy.Byli jsme jako temní andělé.
Ucítil jsem jiný pach.A zastavil jsem se .Upíři na mně vrhli tázavé pohledy.Rozhlídl jsem se a asi 50 metrů od nás někdo ležel v křoví.Laacio.Rozběhl jsem se k němu.Srdce mi tlouklo.Od té doby co zemřel Laaciův mistr-upír, který ho zasvětil jsem za něj přebral zodpovědnost.Sklonil jsem se, ale Laacio měl otevřené oči a dýchal.
,,Já….už jsem dlouho neměl krev!"sípavě řekl a já se zamračil.Nikde v okolí jsem nic živého necítil a tak jsem přistoupil k razantnímu kroku.Jiný upír by to vydržel ale Laacio byl poměrně mladý upír.I když jsm byl vysílený a taky delší dobu bez krve,kousl jsem si do žíly a nechal mu téct svou krev do jeho úst.Hladově ji pil.Když jsem usoudil,že mu to vystačí,svalil jsem se na zem.Potřeboval jsem si odpočinout a nabrat síly.
,,Děkuju…"zašeptal Laacio.

Vampýrci

7. dubna 2007 v 12:14 | Draco |  Obrázky
Další várka obrázků...omlouvam se že jsem smazal některé z Allisčina výběru...ale rozcházely se od tématu Ságy upíra;-)
A takhle nějak si představujeme Garrina:

V. kapitola

6. dubna 2007 v 8:48 Sága upíra I.
Nevěřil jsem.Garrin nás zradil.Kývl jsem na Laacia ať se podívá.Zrudl a viděl jsem,že mu začínají blýskat oči.Chtěl začít přeměnu.Zavrtěl jsem hlavou.Trochu jsem poodešel od otvoru a vší silou jsem kopl.Zároveň jsem vskočil do místnosti.
,,Ty?"zaskočeně vykřikl Garrin.
,,Zrádče odpornej."zavrčel jsem,přiskočil jsem k němu a vrazil mu do tváře.Jeden z lykanů se už chystal na mně skočit když v tom ale přiběhl Laacio.Byl přeměněný.Oči mu rudě žhnuly,špičáky mu vyčnívaly z úst,měl bledou kůži a drápy na rukou.Takhle jsme vypadaly po přeměně.Lykani ustoupili.
,,Není to tak jak si myslíš"zaskučel Garrin ze země.Laacio se podíval jeho směrem a nebýt mně který jsem stal mezi nimi,už by se na něj vrhnul a zabil by ho.
,,To určitě"sykl Laacio.
,,Nechte ho!"nařídil jeden z lykanů.Podíval jsem se jejich směrem a oči mi zažhnuly.
,,Ty mi budeš přikazovat?"zeptal jsem ho.Zavrčel a podíval se na Garrina.
,,Nech ho Jiggo."špitl slabě Garrin.Ten kterého nazval Jiggo se trochu stáhl.
,,Nenávidím tě!"zařval Laacio. Já jsem byl….zmatený.
,,Proč?"zeptal jsem se Garrina který se na mně upřeně zadíval.
,,Tohle nejsou ti zlí lykani!!!"Podíval se na mně s lítostným pohledem.Pro mně to byly lykani.Už jsem chtěl říct Laaciovi ať je zabije ale předběhl mně Garrin.
,,Utečte!"zařval s plných sil na ty dva lykany.Kývli a vyskočili z oken.Podíval jsem se na Laacia a ten vyskočil za nimi
Pomalu jsem se blížil ke Garrinovi.Váhal jsem,přítele jsem zabít nechtěl.Pomalu vstal a čekal.Věděl,že proti mně mě nemá šanci.Začal jsem přeměnu,ale nedokončil jsem ji.Pod krk mi někdo přiložil dýku.Strnul jsem.
,,Ahoj"pozdravil mně.Zase ten kterého jsme potkali před chvíli.Ani teď jsem ho neuslyšel.Není to možné.Moje smysly jsou absolutně perfektní.
,,Předtím než mně zabiješ,kdo jsi?"otázal jsem se.Slyšel jsem jak se uchechtl.
,,Já nejsem vrah."špitl a hodil mně na zem.Byl o něco nižší než já,měl rozcuchané černé vlasy,oblečený celý v černém a měl dva menší špičáky.Ale upír to nebyl.Udiveně jsem kýval hlavou.
,,Garrine,jsi v pořádku?"zeptal se ho.Opět ten jemný ledový hlas.Garrin kývl a vstal.Potichu jsem zavrčel.Neutečeš zrádče.Ryhleji než to stihli postřehnout jsem vyskočil a vyrazil tomu tvorovi dýku z ruky a vrhl sem se na Garrina.Nestihl mi uskočit a já ho drápl do hrudi.Na triku se mu začala tvořit červená skvrna.Chytl jsem ho a hodil s ním o zem.Zezadu do mně ale narazil ten tvor.Byl jsem přeměněný takže mně nedokázal shodit na zem.Sílu ale měl.Vyskočil chytil mně za krk.
,,Běž!"zakřičel přitom na Garrina.Ten se vydal ke dveřím a utekl.Rozzuřeně jsem setřásl toho tvora chytil ho za krk.
,,Kdo jsi?"zavrčel jsem.
,,Jmenuji se Nuoro."usmál se a kousl mně do ruky.Vyjekl jsem a uvolnil jsem sevření.Využil toho a utekl.Slinami jsem si ošetřil ránu.Naše sliny měly léčivé účinky.Byla dost hluboká,ale i tak se mi zacelila .Přiběhl jsem k oknu a vyskočil stejně jako většina přede mnou.Dnes večer tě najdu Garrine,ale to už mi neutečeš!

Upíří zuby

6. dubna 2007 v 8:38 | Alliska |  Obrázky
Takže tady dávám první várku upířích obrázků....asik převážně zuby, ale může se tu objevit i něco bez zubů, tak mi to nemějte za zlé ;)



mno snad se něco líbí

IV. kapitola

5. dubna 2007 v 20:15 Sága upíra I.
Zazvonil mobil.S trhnutím jsem se probudil a rychlým švihem který by lidské oko nepostřehlo jsem ho zvedl.
,,Caatio?"slyšel jsem hlas Laacia.
,,No?"
,,Garrin zmizel."oznámil mi tiše.
,,Cože?"zařval jsem.
,,Dám ti jeden úkol a ty ho nejsi schopen splnit.Zůstaň na místě.Jdu k tobě."
Rychle jsem na sebe hodil oblečení a vyběhl k autu.Jako upír dokážu vycítit jakéhokoliv upíra kterého znám.Věděl jsem tedy že Laacio je pořád u Garrinova domu.Rozjel jsem se tam a za 8 minut jsem tam byl.Laacio tam stál jako hrouda neštěstí.
,,Jak ti zmizel?"sykl jsem na něho.
,,Já nevím.Hele dával jsem bacha,jenže vyskočil z okna utekl mi.Nejsem tak rychleji jako vy.Jsem nováček"Zamračil jsem se.Kam mohl jít Garrin?Vylezl jsem až na jeho patro a jedním úderem jsem rozbil okno.Skočil jsem dovnitř a za mnou jsem uslyšel Laacia.Všechno měl v bytě rozházené.Na jeho nočním stolku byl papírek na kterém byla načmárana adresa.
Fillow street 34
Ukázal jsem ho Laaciovi.
,,Je to tak 10 minut odsud!"oznámil mi.Kývl jsem a vyskočil jsem z okna.Dopadl jsem na zem a nastoupil do auta.Pro upíry jsou 4 patra úplně nic.Při 8 nás trochu zabolí nohy.Vážné zranění nastane tak při skoku z 28 pater.Laacio vyskočil za mnou a taky nasedl.Rozjeli jsme se 220 km rychlostí.Jakmile jsme vjeli do další části města,zpomalil jsem.Policajti jsou to poslední co potřebuju.Dojel jsem až k naší adrese.
,,Laacio,zůstaneš v autě!"nařídil jsem mu a chtěl jsem vystoupit.
,,Ani náhodou.Ani mně nehne!Jdu s tebou.Nejsem už malé dítě Caatio!"odporoval mi.Věděl jsem,že nemá cenu ho přesvědčovat
,,Fajn"souhlasil jsem.Vešli jsme do staré opuštěné budovy.Ucítil jsem pach Garrina.Šel jsem dopředu za jeho pachem.vešli jsme do druhého patra.Asi deset metrů před náma byli dveře.Otočil sem se dozadu a v tom jsem neuviděl jenom Laacia.Byl tam Laacio s nějakým člověkem který držel nůž u Laaciova krku.
,,Co to?"nechápal jsem.Jak to že jsem ho neslyšel ani necítil.
,,Kdo jsi?"zeptal jsem se.
,,Nemáte tady co dělat.Prosím jděte pryč.Nechci s tebou bojovat."vyrazil mi dech tím klidným ledovým hlasem.
Nakrčil jsem koutek úst.
,,Nesouhlasím."řekl jsem pouze a on se na mně podíval…..s lítostným pohledem.Nůž si strčil za opasek.Odhodil Laacia a skočil.
Připravil jsem se abych uhnul,ale on přeskočil přeze mně.Udiveně jsem se obrátil a viděl jsem jak na pravé straně vyskakuje z okna.
,,K-kdo to je?"koktal Laacio.
,,Já nevím."přiznal jsem vyděšeně.Vyskočil z druhého patra.Rozběhl jsem se k oknu.Dole na zemi nebylo nic.
,,Je to teď jedno."oznámil jsem Laaciovi i když jsem byl trochu vyděšený.
,,Vylez nahoru za mnou do té šachty!"nařídil jsem mu a vyskočil jsem.Rukama jsem vyrazil otvor a vytáhl jsem se dovnitř.Vylezl za mnou.Plazili jsme se směrem k místnosti na konci.Byla tam mříž.přišel jsem až k ní a nehty jsem v ní udělal menší otvor.Ucítil jsem známý pach.Pohlédl jsem do místnosti.Garrin si potřásal rukou s jednim z dvou lykanů.

III. kapitola

5. dubna 2007 v 15:05 Sága upíra I.
Posadil jsem se do auta a otřel si čelo.Vytáhl jsem mobil a zavolal okamžitě Garrinovi.Byl jeden z těch kteří měli schovat tělo Narkara.Zvedl to po prvním zazvonění.
,,Za 10 minut buď u Hill centra."řekl jsem pouze a zavěsil.Vyrazil jsem v autě.Vzhledem k tomu,že Hill centre je v druhém městě zařadil jsem vyšší rychlost.Miloval jsem to.Rychlost byla naše osobnost.Řítil jsem se 180 km rychlostí a přemýšlel co vzejde z toho všeho.Narkar je mrtvý a lykani začínají něco tušit.Zabočil jsem na Downing street a zastavil jsem.Garrin už tam čekal.
,,Jak to dopadlo?"zeptal jsem se ho když jsem k němu přišel.
,,Tělo je zahrabané na našem hřbitově."oznámil mi.Kývl jsem hlavou.
,,Dneska za mnou přišli dva lykani.Ptali se po Narkarovi.Jeden je mrtvý.Zabil jsem ho pro výstrahu."Vyděšeně se na mně podíval.
,,Myslíš že něco vědí?"pomalu polkl.Viděl jsem jak se mu začíná klepat ruka.
,,Garrine….nemůžou to vědět!"upozornil jsem ho.
,,Fakt?A co když…"nedořekl to.Vím na co myslel.
,,Žádný upír by nezradil svůj klan!"ujistil jsem ho.Ale on spokojený nebyl.
,,Zatraceně a dal bys za to život?Jestli bude válka tak…"rozeřval se ale já ho zarazil.Lidé se na nás vyděšeně dívali.Vzal sem ho za paži a dovlékl k jeho autu.
,,Garrine,jeď domů!"přikázal jsem mu.Kývl a nastoupil.Obrátil jsem se a šel jsem směrem k telefonní budce.Zavolal jsem Laaciovi.
,,No?"ozval se rozespalým hlasem.
,,Laacu,tady Caatio.Poslouchej,chci po tobě,abys sledoval Garrina.Neptej se proč!Nemám čas ti něco vysvětlovat.Prostě jdi!"přikázal jsem mu přísným hlasem
,,Ale.."nedořekl protože jsem ho přerušil.
,,Okamžitě tam jdi!"
,,Dobře."poslechl skleslým hlasem a zavěsil.
Rozběhl jsem se k mrakodrapu a začal jsem se drápat nahoru.Z mého pohledu to bylo normální rychlostí ale lidé mě nestihli vidět vůbec.Byla to jedna ze schopností nás upírů.Vydrápal jsem se až na střechu.Bylo to moje oblíbené místo.Nohy jsem převěsil přes okraj střechy a pozoroval jsem město.Přemýšlel jsem nad tím co se stalo.Můj bývalý nejlepší přítel je mrtvý.Mou vinou.Blíží se válka.Nesmím dopustit aby se Katie něco stalo.Musím ji chránit.Nesmím dopustit aby za moje chyby trpěli moji nejbližší.
Podíval jsem se na své levé zápěstí.byla tam vidět slabá jizva ve tvaru kříže.Usmál jsem se.Krevní přísaha s Narkarem.A jak to dopadlo.Cítil jsem jak mi stéká slza nad mým mrtvým přítelem.
Jsem upír.Nebudu plakat nad mým životem.Jestli Narkar ty lidi zabil jen z krutosti nebudu cítit vinu,ale jestli ne…. .Jsem upír.Je to můj dar-moje prokletí.Navěky milovat a ztrácet….

II.kapitola

5. dubna 2007 v 11:40 Sága upíra I.
Probudil jsem se a jako první jsem se ujistil, že je pořád vedle mě.Byla.Usmál jsem se.Jednu rukou jsem objímal její tělo.Byla tak slabá.Tak křehká.Cítil jsem zodpovědnost za její život.Vsadila ho,jenom aby byla se mnou.Lehce jsem ji políbil na čelo a vstal jsem.Oblékl jsem se a vyšel na balkón.Slunce bylo schované za mraky.Nebyla pravda že nás slunko zabíjí ale pálilo nás víc než normálního člověka.Rozhlídl jsem se když v tom jsem ucítil ten známý pach.Pach lykanů.Skrčil jsem se a prohledával okolí.
Byly dva a stály u trafiky.Byl to něco jako…instinkt který mi umožnil spoznat lykany na dálku.Hlavně jsem je poznal podle pachu..Bylo mi to jasné….jsou tu kvůli mně.Jen jsem doufal že neviděly Katie.Slyšel jsem jak vstala.
,,Katie,obleč se,"řekl jsem hned když jsem vešel zpátky.Podívala se na mně nechápavě.
,,Proč?"
,,Jsou tady."ucedil jsem.Vytřeštila oči a začala se třást.Přiskočil jsem k ní a objal jí.
,,Neboj Katie.Nic se ti nestane."utěšoval jsem ji.
,,Mně jde o tebe!"zakřičela.,,Mám o tebe strach"dodala se slzami.
Políbil jsem ji,a vykročil ke dveřím.
,,Nevycházej dokud ti nezavolám!"přikázal jsem a vyšel ze dveří.Na hlavu jsem si nasadil kapuci a vyšel ven.Viděl jsem jak zbystřili zrak a vydaly se za mnou.Oba.To znamenalo že Katie je v pořádku.S úlevou jsem si vydechl.Zabočil jsem rychle do uličky a hledal místo ke schování.Nade mnou byl žebřík.Vyskočil jsem a čekal.
Vešli chvilku po mně. Šli opatrně.Usmál jsem se.Moc jim to nepomůže.Když byl dál seskočil jsem dolů.
,,Hledáte mně?"zeptal jsem se provokativně.
Vyděšeně se otočili.
,,Jo hledáme upíre!"to slovo pronesli s velikou nenávistí.
,,A co si přejete?"ptal jsem se jako bych byl prodavač v obchodě.
,,Kde je Narkar?"zeptali se zpříma.To jsem nečekal.Lykani byly rychlí.
,,Nevím a je mi to jedno."ucedil jsem skrze zuby.Doufal jsem v jedno,že upíři ukryli jeho tělo dobře.Začal jsem bý trochu nervózní.
,,Fakt?Jen aby."zavrčeli.Jeden z nich se klepal.Připadalo mi že se jenom třese aby mě mohl zakousnout a zabil.
,,Já ti nevěřím"oznámil mi Ten rozklepaný.
,,To je mi líto."zasmál jsem se mu do očí.
,,Hajzle"rozeřval se a vyrazil.Byl rychlej.Opravdu moc.Ale ne tak jako ja.Vyskočil jsem a dopadl jsem mu na záda.Tam jsem ho drápl a kousl mu do krku.Okamžitě padl k zemi.Ještě chvíli sténal a vzdychal a potom zemřel.Pro většinu lykanů je životu nebezpečné když je kousne upír.To byl jeden z nich.Ten druhý začal couvat.Na čele mu vyrazil pot.
,,Ještě se uvidíme."oznámil a vyrazil pryč.
,,Jo.Budu se těšit"nahlas jsem se zasmál.Vydal jsem se pryč.Vytáhl jsem mobil a prozvonil Katie.Za pár minut mi přišla odpověd.
S tebou se nemam ceho bat.Jsem naveky tva.Miluju te.Katie...

Alliska

4. dubna 2007 v 18:13 | Draco |  O nás
No tak Alliska.....
Je hodně zajímavej člověk kerýho mám fakt dost rád....ale baví mně ji štvát..ten její výraz :-D ale jinak máme hodně společných zájmů.Oba nás baví psaní různých příběhů.A celkov je jedna z mých nej.kámošek.Jinak vzhled je čistě její práce tak když tak případné(nedejbože) stížnosti směrem k ní.
Ve škole se často rozhádáme ale to jakože vydrží tak 5-10 minut.Dýl jsem to snad nezažil:-)
No nevím co o ní víc říct.Celou ji vystihnout by bylo nadlouho:-D

I. kapitola

4. dubna 2007 v 16:29 Sága upíra I.
Zatraceně.Kráčel jsem k jeho domu.Splnil jsem svůj úkol.Ale za jakou cenu.Možná že je zabil.Ale byl to můj přítel.Otřel jsem si svým pláštěm slzy.Vešel jsem do domu.Vyběhl jsem po schodech až do zadní místnosti.Seděl tam.
,,Splněno pane."oznámil jsem.Usmál se.
,,Já věděl že nás nezradíš Caatio."
,,Pane….co se teď stane?"zeptal jsem se s obavami.
,,Bude válka."řekl klidným ledovým hlasem.Sklonil jsem hlavu.
,,Nepřidávej si kvůli tomu starosti.Lykani budou trestáni.Právem!"zvedl se ze židle a třískl do stolu.
,,Teď odejdi."dodal potom a ukázal prst na dveře.Poklonil jsem se a vyběhl z místnosti.Než jsem došel ke dveřím někdo mi zezadu přiložil ruku na pusu.
,,Buď ticho."ten hlas patřil Laaciovy.Nováček mezi upíry.
,,Co chceš Laacio?"Zeptal jsem se znuděným hlasem.
,,Byl bys mrtvej."řekl mi potěšeným hlasem.
,,Super.Co chceš?Nemám čas."ryhle jsem se otočil a vrazil mu do tváře.
,,Už to nikdy nezkoušej!"upozornil jsem ho.
,,Promiň.Hele Caatio,je to pravda?"zeptal se napůl vyyděšeným hlasem.
,,Co?"zprvu jsem nechápal.
,,Bude válka?""
,,Zeptej se lorda."odsekl jsem a vyšel z domu.
Nasedl jsem do svého auta a rozjel sem se ke svému domu.Už tam čekala.její černé vlasy vlály v větru a ona se usmívala.Vystoupil jsem z auta a šel s ní obezřetně do bytu.Tam jsem ji dlouze políbil.
,,Caatio.Chyběl si mi."usmála se.Já sklopil oči.
,,Zabil jsem dnes dalšího."zašeptal jsem.Podívala se na mně smutnýma očima.
,,Co se děje?"
,,Bude válka."odvrátil jsem tvář.Zmateně si sedla na sedačku.
,,Co to znamená?"zeptala se.
,,To co říkám.."
Dlouho jsme jen tak mlčeli.Pak jsem konečně promluvil.
,,Kde je tvůj manžel?"
,,Odjel do Carringtnu na pracovní schůzi.Vrátí se zítra.Máme celý den na to být spolu."usmála se a přišla blíž ke mně.
,,Katie,my dva spolu nikdy nebudeme šťastni."řekl jsem ji smutně.
,,Můj drahý upíre.Miluju tě.I přesto kým si."odvětila.
,,Ale co budeme dělat?"zoufale jsem namítl.Byly jsme v těžké situaci.Milovali jsme se,ale ona žila svůj život.Se mnou by nikdy nemohla žít šťastně.….
,,Nemohl bych s tebou žít a dívat se jak umíráš zatímco já žiju,Katie."dodal jsem a mrkáním jsem zatlačil slzy.
,,My to nějak dokážeme Caatio.Uvidíš."Objala mně a políbila.Katie.Má milovaná Katie…..

Draco

4. dubna 2007 v 16:20 | Alliska |  O nás
No, tak o tomhle člověku bych někdy mohla povídat nekonečně dlouho a někdy mě nenapadne vůbec nic jak ho popsat.

Je to můj asi skoro nejj kámoš Nevím jak ho popsat aby to pochopili lidi kteří ho neznají. Celkem šílený kluk , který většinou není vůbec tak " drsňácký" jak to vypadá . A to myslím vyčtete z jeho povídek nebo básniček.Teď je zrovna ta chvíle ldy mě nenapadá vůbec nic :D nevím asi by jste ho museli poznat aby jste pochopili. Každopádně jsem ráda že ho znám i když mě "občas lehce" štve ....naposledy asi před dvěma hodinama( už 2 hoďky jsme se neviděli). Jo a dokáže vás spolehlivě nasrat, akorát se nevydržíte mračit moc dlouho, protože z toho jak se dívate jak se vás snaží naštvat se spolehlivě začnete za chvilku buchat..
P.S. : On sice říkal že se o nás nebude rozepisovat...mno ale původně chtěl.... ale když asik 15 minut hloubal nad tím jak začít tak se na to vykašlal......

Prolog

4. dubna 2007 v 12:46 | Draco |  Sága upíra I.
Vkročil do budovy.Rozhlédl se.Nikdo nebyl poblíž.Vyšel do druhého patra.Byla to velká hala.Z rohu někdo vyšel.
,,Ahoj Narkaro!"pozdravil ten člověk a vyšel na ten kus světla který tam byl.Měl bledou tvář,temné vlasy,rudé oči a nezvykle velké špičáky.Caatio….upír.
,,Co chceš Caatio?"zeptal se Narkar.Ten měl na rukou drápy,a tmavě zelené oči.Lykan.
,,Musíme si promluvit!"řekl Caatio.
,,O čem?"Narkar se nervózně rozhlížel kolem jako by hledal past.
,,Ve městě jsou už dva měsíce záhadné vraždy.Záhadná úmrtí.Přesně odpovídající lykaním měřítkům.Ty víš jaká je dohoda!!"Caatio se na Narkara vražedně zadíval.
,,A co s tím mám dělat já?"optal se nechápavě Narkar.
,,Stopy vedou k tobě."upozornil jsem.Narkar se trochu zachvěl a zatnul ruce v pěst.
,,Jak jako vedou ke mně!!"upřeně se rozhlížel kolem.Hledal past,cokoli.Náznak že je v místnosti víc upírů.Náznak aby mohl skočit a zabít Caatia než se něco stane.Jenže neviděl nic.
,,Víš co je v Zákoně!"upozornil ho Caatio.
,,Ano,vím."odsekl Narkar.
,,Nemáte právo zabít nikoho z tohohle místa.A tys to porušil!"rozeřval se Caatio.
,,Nemáš důkaz!"Narkar se nepatrně zachvěl v hlase.
,,Byly to nevinné lidské oběti!!!Co ti dalo právo je zabít?!"Caatio zklopil hlavu.Cítil soucit a smutek za těmi zemřelými.A zlost.
,,Příteli,já.."nedokončil větu.
,,Neříkej mi PŘÍTELI!!!!"naštvaně zařval Caatio a přiblížil se k Narkarovi.Ten výhružně vycenil silné zuby."
,,NEJSI MŮJ PŘÍTEL.Už dlouho ne!!!!!Už od té doby!!!"řval pořád Caatio.Slza mu stékla po tváři.
,,Proč?"zeptal se Narkar
,,Ty víš proč!!!!Zradil si klan lykanů i upírů."Caatio si odplivl.
,,A co teď chceš dělat?"špitl Narkar.
,,To co musím!"Caatio se přiblížil ještě víc k Narkarovi.
,,Fajn…tak předtím bys měl vědět jednu věc.Ty oběti.Zabil jsem je!A klidně bych zabíjel dál,rozumíš???Kašlu na celý váš klan!!!I na pitomej zákon.Dělám to co musím!"Narkar zařval a započal přeměnu.Bylo slyšet praskání kostí jak se proměňuje v tvora temnoty.Caatio se napřáhl a skočil na něho.Začali se rvát.Caatio ho sekl do tváře a do břicha.Narkar ho odhodil a kousl ho do ramene.Caatio zaskučel.Odhodil Narkara stranou a zařval.
,,Na něj!"Ze stropu se sneslo k zemi osm upírů.Narkar sykl a zaklel.Na strop se nepodíval.
,,Sbohem…bývalý příteli."řekl Caatio a otočil se aby odešel.
,,Víte co máte dělat."dodal ještě vzápětí.
Narkar se rozeřval.Před smrtí aspoň vezme do hrobzu nějakého upíra.To už ale Caatio neviděl.Odešel z místnosti a scházel po shodech dolů.Slyšel jen bolestné sténání….

O nás

4. dubna 2007 v 12:40 | Draco and Alliska |  O nás
Moc se rozepisovat nebudu,jelikož dosti podrobné informace máte na našich osobních blozích
Tahle stránka je především zaměřena na můj příběh Sága upíra(Alliska je jakože hlavním poradcem).Zatím je to jenom první řada.Pokud se podaří a pokud se mi bude chtít zvednout zadek a psát pokračování možná se časem dočkáte i 2.řady.No....dál už nevím co bych tady měl psát....takže....hlavně vás prosím ať píšete komentáře.......Thx