...Quid vesper ferat, incertum est -Co večer přinese je nejisté...

KONEC

5. prosince 2007 v 18:06 | Caatio |  Sága upíra I.
Je mi to líto ale mám pro vás špatnou novinku! Končím s tímhle blogem. Ságu upíra samozřejmě píšů dál protože jse dostal podněty poslat to do vydavatelství.
Blog nesmažu, bude fungovat nadále ale bez aktualizací, řekněme že poslouží jako návnada na Knihu( pokud to výjde) je to ´jednak kvůli tomu že nemám čas ale hlavně kvůli tomu že si myslím že to nemá cenu. Nechodí tady skoro nikdo. Takže kvůli tomuto. Je konec...pokud chcete cokoliv dalšího vědět napište na : sagaupira@seznam.cz
 

Prolog

11. listopadu 2007 v 18:16 |  Sága upíra I.
*** Toto je zatím neopravená nezkontrolována verze epilogu během dvou třech dnu ji opravíme a zkontrolujeme :-)
------------------------------
Vítr se proháněl Castingskou ulicí. Na zem padalo listí ze starých seschlých stromů. Na lavičce v parku ležel novinami přikrytý, teď už mrtvý bezdomovec. Krysy pobíhali po hlavní cestě a mířili k rozkousaným poloprázdným popelnicím. Nevšimli si černé kočky, skryté ve stínech. Běželi dál. Kočka s rychlostí a silou lovce vyskočila.
Na druhé straně ulice stála polorozpadlá továrna. Zdi byly popraskané a všechna okna vybita. Vstupní schody byly porozbíjené a při každém kroku se nebezpečně rozviklali. Jenže když po nich šel on, schody se ani nepohnuly. Kráčel po nich s neuvěřitelnou lehkostí. Vlastně to ani nevypadalo jako chůze , spíše jako nepatrné vznášení se nad zemí. Vydal se k hlavnímu vstupu. Ten tvořili dvoje plechové dveře zahrazené dvěmi dřevěnými prkny. Kliky byly dávno vytrhané a dřeva držely jen silou vůle. Také tam visela nevelká tabule s nápisem, už skoro nečitelným
VSTUP ZAKAZAN
Při pohledu na tabuli se zašklebil a popošel blíž. Natáhl ruku, uchopil dřeva a vytrhl je i ze starými rezavými hřebíky. Ani se neohlédl a odhodil je dozadu. Kdyby šel nějaký člověk po Castingské ulici, viděl by, že prkna odletěla s nadlidskou rychlostí několik desítek metrů pryč. Nemožný výkon pro člověka. Popošel o krok dozadu a bez nejmenší známky zakolísání nebo bolesti kopl do dveří. Dveře se prohnuly a s praskotem odklouzly dozadu. Vešel dovnitř a bez váhání zamířil na konec chodby. Stály tam další, už pevněji vyhlížející dveře. Ty už otevřel zcela normálně a vkročil do obrovské haly. V hale bylo rozmístněno několik dřevených trámů které podepíraly ne moc stabilně vyhlížející strop. Z něj viselo několik starých zářivek které nesvítily hodně dlouho. Pak už bylo v místnosti jenom pár ledabyle pohozených desek, starých otrhaných a ohořelých papírů a rozbitých součástek. Člověk by v místnosti neviděl a necítil nic jiného. Ale on nebyl člověk. Jeho smysly zacítili někoho dalšího. Cítil ho a slyšel ho. Cítil ten nezaměnitelný pach lykana. Slyšel jeho funění, pulzování jeho krve a tlukot jeho lykanského srdce. Chystal se na něj zavolat ale nestihl to. Nějaká bytost vyšla zpoza posledního trámu.
,,Vítej Caatio, můj starý příteli," pronesla ta bytost s nepatrným zachvěním v hlase.
Postava popošla blíž a zpoza rozbitých oken na něj dopadl venkovní svit. Téměř nic na něm zvláštní nebylo. Krátké hnědé vlasy, štíhlá postava , malá jizva pod spodním rtem. Ale jeho oči. Tmavě zelené. Samo o sobě to bylo normální, ale ty jeho nebyly lidské. Byly to oči zvířete. Při pohledu do nich vám naskočila husí kůže, srdce se vám rozbušilo a po tváři vám stékaly pramínky potu. Ten pohled vydrželi jenom někteří lidé. A on patřil mezi ně. Když ho spatřil vycházet zpoza trámů zastavil se. Neviděl jej dlouhá léta ale žádnou změnu nezpozoroval. Byl pořád stejný.
,,Já nejsem tvůj přítel Narkare!" ucedil mezi zuby a pohlédl mu přímo do očí. Střetly se navzájem. On, Caatio, v nich neshledal strach, ale zlost. Ty oči pro něj byly symbolem zrady a nenávisti.
,,Co ode mne chceš?" otázal se Narkar a sklopil zrak.
,,Bojíš se hledět mi do očí? Řekni mi, co v nich vidíš?" Caatio ignoroval Narkarovu otázku a dál ho upřeně pozoroval.
,,Pokud se chceš vracet k minulosti tak dobře. Tas svůj meč a pojď bojovat!" vybídl ho Narkar.
Caatio zatřásl hlavou.
,,Co bylo, bylo! Důležité je co je teď!" Přistoupil o krok blíž k Narkarovi. Ten trochu ucukl a očima pátral po místnosti. Hledal pohyb jiných. Věděl že tam jsou.
,,Osm lidí. Osm lidí zavražděných za deset dní!" zakřičel Caatio a ukázal na něj.
,,A všechno směřuje k tobě!" dodal vzápětí.
Narkar začal nervózně poklepávat rukou o stehno.
,,To není možné," řekl jen.
,,Znáte Zákon! Nesmíme zabíjet lidi pokud jsou nevinní. A tihle nevinní byli! Zradil si nás všechny. Už zas! O co ti vlastně jde? O druhou válku?" Caatio rozhořčeně řval a rozmachoval se rukama.
Narkar otevřel ústa aby něco řekl ale vzápětí je zase zavřel, jako by si to rozmyslel.
,,Důkazy?" zeptal se nevinně a Caatio se zasmál.
,,Tvoje krev na dvou z nich. To stačí. Ostatní byli zabiti úplně stejně!" Narkar ustoupil a Caatiovi se zablýsklo v očích.
,,Přiznáš se, nebo to mám z tebe vybít?" Caatio se trochu skrčil a Narkar na něj pohlédl.
,,Nic nechápeš," vzdechl si a pokračoval, ,,Ano zabil jsem je. Jednoho po druhém. Krev každého z nich je na mých rukách. Stačí?" Otázku zařval a prsty si připlácl k stehnům.
,,Proč?" nechápal Caatio.
,,Důvody které bys stejně nepochopil." odvětil rozlíceně.
,,Je mi to líto Narkare. Víš co tě teď čeká." řekl Caatio a připravil se na proměnu.
,,Bez boje se nevzdám." upozornil Narkar a začal se měnit. Oči se mu z tmavě zelených změnily na tmavě šedou barvu vlka. Po celém těle mu vyrostla srst. Tvář se mu zužila a protáhla dopředu. Všechny zuby se mu zašpičatěly a povyrostly. Strhl ze sebe oblečení. Tělo se mu začalo zvětšovat. Místo prstů měl pařáty a místo nohou také. Kompletní vlkodlak.
Caatio nezůstával pozadu. Oči se mu z tmavě modré změnily na zlatou ze zavřených úst mu vyšly dva špičáky. Nehty se mu zvětšily a ztvrdly. Jeho svalovina nabyla větších rozměrů. Okamžitě ucítil rozdíl ve smyslech a v síle. Slyšel, cítil, viděl několikanásobně lépe než člověk. Pokožka mu ztvrdla a trochu zesvětlala.
Narkar zavrčel a skočil na Caatia. Ten se sklonil a zvedl na obranu ruku. Narkar na ni dopadl. Kutálely se po zemi v jednom chumlu. Caatio zabořil drápy do Narkarových zad a Narkar se ho snažil kousnout do ramene. Jenže místo aby se zakousl zaváhal. Caatio toho využil a odkopl ho stranou a ihned se postavil. Narkar skrčeně stál na zemi a pozoroval upíra. Místo toho aby zaútočil postavil se sklopil hlavu
,,Já nemůžu. Zabij mě Caatio, ale já s tebou bojovat nemohu." pronesl zdrceným hlasem.
Caatio se napřáhl, vypadalo to jakoby chtěl skočit ale také se zarazil.
,,Já také ne." na chvíli se odmlčel. ,,Upíři ke mně!" zvolal.
Ze stropu se k zemi sneslo šest postav v černých pláštích.
,,Zrádče!" zařval Narkar a plivl na Caatia. Ihned se ale odmlčel a smutně zakňučel.
,,Víte co máte dělat." řekl Caatio.
Upíři kývli a již proměnění přikročili k lykanovi a utvořili kolem něj kruh.
Narkar upřel na Caatia nechápající a smutný výraz.
,,Zákon," Caatiovi selhal hlas a obrátil se zády.
,,Jednou snad pochopíš." pronesl Narkar. Caatio zatřásl hlavou a vydal se k východu.
,,Prošel jsem životem jako Stvoření Noci a jako Stvoření Noci projdu i smrtí!" zařval Narkar. Bylo to to poslední co od něj Caatio slyšel. Pak už tam byl jenom křik, nářek a smrt.
Caatio vyšel ven a sešel po schodech dolů. Vykročil na hlavní cestu a vrazil ruce do kapes. Krysích mrtvol si nevšiml. Na zem kápla jediná slza...

Co dál?

9. listopadu 2007 v 10:18 |  Sága upíra I.
Co dál? Mnozí se ptáte jaktože tady dlouho nepřibili nové díly...je pro to jediný důvod...celou ságu upíra momentálně přepisuji do knižní podoby...Tzn..že tady začnou přibývat opět všechny kapitoly od začátku ale v kompletní upravené podobě. Hodně věcí přidaných, vysvětlených. Takže doufám že se vam tato nova podoba líbit bude :-) S kontrolou a pomocí při sepisování mi bude pomáhat Mgr. Romana Vlkova - které tímto směrem děkuji ..
Čeká mě mnoho práce neboť Ságu upíra (chystám minimálně 3.Díly) chci dokončit.
Pojďme spolu vyrazit do světa upírů a nočních stvoření, pojďme sledovat vznik poslední naděje k přežití nočních tvorů. Buďme s něma až do konce.A jak řekl Caatio:
,,Pojďme bojovat, a zvítězit!"
 


Další várka obrázků

31. července 2007 v 15:40 | Draco |  Obrázky
Upozorňuju že obrázky které teď budou tak jsou obrázky které jsem našel na internetu a když u toho uvedu jméno nějaké postavy...NEZNAMENA to že přesně tak musí vypadat...je to jedna z možností...a proto je třeba Caatio jako 5 různých postav...
* Popis zobrazíte podržením kurzoru na obrazku
Caatio za mlada
Další z upírů
Vion...
Ze by nová postava??? :-)
Velitel v řadách bojovníků ve válce
Bojovník Řádu Pětice
Ze by zena z Caatiovy minulosti?
proměna v plnohodnotného upíra začíná očima
Když tvoří tyhle monstra, zpočátku vypadají Stvoření asi takhle až postupně se jim začnou objevovat lidské rysy...
tvoření upírů
Další tvorba upíra

ANKETA

30. července 2007 v 20:26 | Draco |  Sága upíra I.
Odpovídejte na anketu! na vašich názorech mi záleží

XVII.kapitola

29. července 2007 v 17:33 |  Sága upíra I.
,,Caatio, jistě si pamatuješ na události, které uvedly do pohybu poslední válku upírů a lykanů." Přikývl jsem a podíval jsem se na Asireho. Nechápavě kýval hlavou.
,,Asire," začal jsem a přemýšlel jsem nad tím jak se to tehdy odehrálo.
,,Před poslední válkou, ty si ještě upírem nebyl, to bylo jiné než teď. Mezi upíry a lykany celkově panovala jistá nevraživost, ale jednotlivci se s nimi stýkávaly. Stejně jako já s Narkarem. Byly jsme…přátelé. Opravdoví. Tehdy to byly časy rytířů, mágů, magických stvoření. Já s Narkarem sme se vydali hledat jistý artefakt který vytvořila jistá skupina mágů. Byl to kámen veliký asi jako tenisový míček. Pověsti pravily, že ten kdo jej získá, se stane nepřemožitelným. Já s Narkarem a několika bojovníky z řad lykanů i upírů, jsme ho měli najít. Vyslali nás abychom jej donesli a aby byl pod ochranou…ale věděli jsme, že ve skutečnosti ho vládci lykanů a upírů chtějí, aby vládli. Po roku hledání jsme ho nalezli. Jenže pak se stalo něco, co změnilo děj událostí. Narkar vzal kámen a položil ho do magického vaku. Vytáhl dýky a pozabíjel všechny ty bojovníky. Nebylo to těžké protože to nečekali. Já jsem vyděšeně zíral. Pak mi došlo co udělal a vytáhl jsem meč. Bojovali jsme spolu a on mě porazil. Omráčil mě, a když jsem se probudil byl pryč i s kamenem. Okamžitě jsem vyrazil zpátky domů. Kvůli tomu nastala válka. Kvůli zradě Narkara." Dopověděl jsem ten příběh který mě sužoval v těle několik století. Asire pozorně naslouchal. Kývl jsem na Garrina že může pokračovat.
,,Caatio, řeknu ti proč to udělal. Od nepaměti existuje řád Pětice. Jeho vůdci jsou čtyři zástupci čtyřech hlavních ras na Zemi. Zástupce lykanů, upírů, pološelem a lidí. V čele stojí nejvyšší bytost. Nikdo neví co za bytost to je. Neví jestli muž, nebo žena. Možná je to něco jako Bůh, možná je to obyčejný člověk. Nevím.
Tenhle řád má členy po celém světě. Tisíce a tisíce. Já, Narkar, Nuoro a všichni tady mezi ně patříme. Máme za úkol udržovat rovnováhu. Válce zabránit nemůžeme ale v případech jako byl ten s Kamenem zasahujeme.
Narkar tehdy zabil ty bojovníky a ukradl Kámen, protože to byl jeho úkol. Neuvědomuješ si co by se stalo? Stvoření moci by nastolili krutovládu. Lidé a pološelmy by trpěli! Svět by trpěl pod útlakem. Všechno by se změnilo…chtěl by si žít v takovém světě Caatio?" zeptal se mě s chladným pohledem Garrin a já zdrceně zakýval hlavou.
,,A tomu Narkar zabránil."Garrin se na chvíli odmlčel a sklopil hlavu. Já se podival na Asireho který vyděšeně zíral na Garrina. Mám pocit, že na dnešek jen tak nezapomene.
Garrin se zhluboka nadechl a pokračoval.
,,Teď je čas kdy Řád opět vstoupil do děje.Po světě a hlavně tady , vznikla jedna skupina. Nevím kdo ji vede ale jisté je, že ta skupina , která si říká Stvořitelé, učinila něco co může všechno změnit. Na základě biologických poznatků, stvořili novou bytost. Těm bytostem říkáme Stvoření. Jsou to bytosti které vznikli spojením krve upíra, lykana, pološelmy a člověka. Sice se jim povedlo stvořit život, ale ty bytosti jsou kruté,chladné. Nemají srdce. Nemají city. Jsou stvořeni k zabíjení. A ten kterému slouží má ve svých rukou něco co mu může zaručit vítězství. Už teď jich jsou desítky. A pořád tvoří nové." Já a Asire jsme na sebe vyděšeně hleděli. To co jsme slyšeli se vymykalo mojim nejhorším představám. Stvoření. Nevěřícně jsem kýval hlavou.
,,Narkara jsi zabil protože zabíjel lidi. Zabíjel. Ale víš proč? Protože ti které zabil se nabídli, oni souhlasili s tím ať z nich udělají Stvoření. Stvořitelé už nemusí tvořit. Protože mají dobrovolníky." Pomalu jsem polkl. Svět se mění. Přichází válka. A zrovna teď se musí objevit nová …rasa. Stvoření.

XVI.kapitola

9. července 2007 v 17:10 |  Sága upíra I.
Je to tady!!! Konečně jsem se k tomu dostal.....Sorry všem
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
,,Tak to gratuluji můj pane," pronesl s úsměvem Asire když jsem mu pověděl o Radě a o jejím rozhodnutí.
,,Nech si to." Zasmál jsem se.
,,No a jak to teda je s tím Garrinem a tím vším?" otázal se a já si povzdechl. Začal jsem mu vyprávět všechno. Od zabití Narkara až po tajemného upíra v mém domě. Vyprávěl jsem mu o mém strachu z toho, že Narkar byl nevinný a že válka nic nevyřeší.
,,Všechno je to hodně zvláštní. Podle mě, bys měl nejprve zajet ke Garrinovi a zeptat se ho co chce. A potom se uvidí co dál." Chvíli jsem uvažoval a potom jsem se rozhodl.
,,Pojedeš se mnou Asire?" zeptal jsem se ho neboť jsem nechtěl jít sám.
,,S radostí příteli." Usmál se, vzal si plášť a dýku a mohli jsme vyrazit.
Nasedli jsme do mého auta a vyrazili k lesu kde jsme tehdy stopovali Garrina. Pamatoval jsem si cestu a tak jsme s Asirem vyrazili. Neužíval jsem si tak cestu protože mě sužovali starosti a pochybnosti. Krom toho jsem se v poslední době bál o Katie. Aby ji neublížili lykani. Vzhledem k blížícímu se střetu.
Dorazili jsme ke Garrinově jeskyni. Jenže když jsme vešli dovnitř, bylo tam prázdno. Prohledali jsme ji celou ale nenašli jsme nic. Žádné tajné vchody nebo východy. Nic.
Zklamaně jsme vyšli ven a posadili se do trávy.
,,Zatraceně. Zajímalo by mě jak teď najdeme Garrina." Povzdechl jsem si.
,,Třeba se můžete hezky zeptat a já vám to řeknu." Ozval se hlas někde za náma. Připadal mi povědomý ale neuměl jsem ho zařadit. Rychle jsem vstal a otočil se. Asire už měl dýku vytaženou a očima prozkoumával okolí.
Ze stínů vyšel chlapecky vypadající černovlasý kluk. Nuoro.
,,Ahoj Caatio."pozdravil mě a zazubil se.
,,Kde je Garrin?" zeptal jsem se okamžitě.
,,Zavedu tě za ním. Ale co tenhle?" ukázal na Asireho.
,,Ten půjde s náma. Je to můj přítel." Nuoro kývl a proměnil se v pantera. Rozběhl se napravo od jeskyně. Rozběhli jsme se za ním. Asi po dvou minutách jsme došli k další jeskyni. Před ní nás už čekali dva lidé v kápích. Nuoro jim kývl na pozdrav a něco tiše řekl. Ustoupili a dovolili nám vejít.
Tahle jeskyně byla o hodně větší než ta první. Byly tam desítky chodeb. Nuoro nám prozradil že to je obrovský komplex jeskyní. Po dvou minutách prolézání jsme došli do menší místnosti. Byla zařízena jako pracovna. Za stolem seděl Garrin.
,,Vítej Caatio.Ty také Asire." Pozdravil nám a přistoupil k nám.
,,Předpokládám, že Jeran vyřídil můj vzkaz." Došlo mi že Jeran byl ten upír u mě doma.
,,Vyřídil. Předtím než zemřel. Když přišel byl velice zraněný."oznámil jsem mu a Garrin si povzdechl.
,,Takže ho dostali." Pronesl tiše a Nuoro si povzdechl.
,,Kdo ho dostal?" nechápal Asire. A nechápal jsem ani já.
,,Caatio je načase aby si se dozvěděl pravdu. Úplnou pravdu.

POZOR

19. června 2007 v 12:06 | Draco |  FAQ
Tak tady prosím piště všechny vaše návrhy,nápady, dotazy, připomínky a otázky...prostě všechno k Sáze upíra!!!!!!!Předem dík ;-) a jinak se můžete ozvat na sagaupira@seznam.cz

XV.kapitola

8. června 2007 v 17:41 |  Sága upíra I.
Nervózně jsem přešlapoval ve vypůjčeném pokoji v sídle Kovenu. Měl jsem na sobě černé kalhoty s dlouhou košilí a přes to jsem měl přehozenou dlouhou černou tuniku s kápí. Byl to jeden z upířích svátečních oděvů. Na zadní straně tuniky byl vetkaný znak našeho kovenu. Pozoroval sem svůj odraz v zrcadle. Ano, upíři se v zrcadle mohou vidět a to docela normálně.
Otočil jsem se a šel ke dveřím. Na hlavu jsem si nasadil kápi a vydal se za Lordem. Spolu jsme potom odešli nahoru do Síně.
Před dveřmi stáli dva upíři. Byli oblečeni v rudém a na hlavách měli kápě. Krátce se nám uklonili a poté otevřeli dveře. Vešli jsme dovnitř. Nejprve Lord a poté já. Byla to kruhová velká místnost. Vepředu, kousek od krbu stáli v kruhu všichni členové rady a generálové jednotlivých kovenů. Když uviděli Lorda rozestoupili se a udělali nám místo. Nejprve se všichni představili jménem svých kovenů a poté začal mluvit Lord.
,,Členové Rady!" začal hlubokým a hlasitým hlasem Lord.
,,Setkáváme se zde v těžkých časech. Jak jistě všichni víte, upíři a lykani spolu válčí už několik století. Doposud to nabralo velké vážnosti před téměř pěti stoletími. Tehdy proběhla první a doposud poslední válka. Jenomže od té doby se mnoho změnilo. Lykani zvýšili svoje řady, a začaly čím dál tím víc útočit na upíry. Mnoho naších přátel padlo aby je zastavili. Viděli jsme umírat naše bratry a sestry. A čím dál tím víc porušují Učení Noci. Začali bezdůvodně zabíjet lidi. Ale co je nejhorší, jak jistě víte, před nedávnem jsme museli pohřbít zavražděného člena Rady, Lorda Dacia. Přišel čas připomenout těm zákeřným vrahům a netvorům, kdo jsou skuteční vládci noci. Je čas aby se Rada sjednotila a vyrazila do boje. Je načase zničit ty zvířata jež se někdy dávno daly pokládat za naše přátele. Je na čase ukončit jejich řádění. Je čas války. Vím, že tato chvíle se odkládala po dlouhou dobu, ale dál už to nejde. Nyní prosím vás všechny o vyjádření vašeho postoje k této situaci." Lord dokončil svůj krátký proslov který zapůsobil na většinu upírů.
Vládcové kovenů teď po jednom vyjádřili svoje postoje k této válce. Většina až na jednoho s válkou souhlasila.
,,Výborně. Rada se ve většině shodla. Je načase abychom se dohodli na podmínkách války." Zhodnotil Lord a pokračoval:
,,Nejprve musíme zvolit velitele upířích vojsk. Mým návrhem jsou tři generálové. Tiemus z kovenu Alliny. Edimor z kovenu Teereho. A Caatio z kovenu mého." Koutkem oka jsem se na něj zaraženě podíval.
,,Jste ostatní pro?" zeptal se Lord a všichni souhlasně přikývli.
,,V tom případě prosím zmíněné generály ať na chvíli odejdou." Kývli jsme a vydaly jsme se ven z místnosti. Před Síní jsme si posedali na lavice.
,,Ať nám bude velet kdokoli z nás tří, bude mi ctí mu sloužit." Pronesl jsem, neboť to byla pravda. Uvědomoval jsem si, že oba dva jsou výteční bojovníci. Zejména Tiemus. Byl to jeden z nejlepších upírů. Byl starší než já a Edimor a tím pádem měl více zkušeností.
,,Mně také." Přitakal Edimor.
,,Mně rovněž." Souhlasil Tiemus.
Dveře do Síně se otevřeli a vyšel z nich jeden strážce.
,,Vejděte" přikázal nám a my jsme vešli.
,,Rada rozhodla. Velet vojsku bude Tiemus z kovenu Alliny a jeho nástupcem v případě Tiemusovy smrti bude Caatio." Oznámil nám výsledek hlasování Lord a všichni tři jsme si oddechli. Byl jsem rád, že vyhrál Tiemus.ˇ
,,Nyní nastala chvíle pro Radu. Prosím, generálové, opusťte Síň. Kéž vám jdou Bohové vstříc." Pronesl Lord známé upíří rčení. My všichni generálové jsme se uklonily a odešli ven ze Síně.

XIV.kapitola

27. května 2007 v 12:07 |  Sága upíra I.
,,Co budeme dělat?" ptal se vyděšeně Laacio.
,,Obleč se a odvez Katie domů." Přikázal jsem mu tiše.
,,Co chceš dělat?" vyzvídal pořád.
,,Nejprve odnesu jeho tělo dolů do řeky, a pak…nevím!" přiznal jsem. Nevím jestli by bylo lepší běžet za Lordem a vše mu říct nebo jít za Garrinem.
Laacio kývl a rozběhl se nahoru. Já vzal upírovo tělo a vydal se k autu. Rozjel jsem se přímo k řece která proudila nedaleko naší vily. Vytáhl jsem tělo, zamáčkl víčka a prokázal čest dotykem smrti (Byl to starodávný rituál. Prostředníček se položil na čelo a dvěma prsty se zavřely oči. Rukou se sjelo dolů až k rtům a obvykle se pronesla slova určena mrtvému). Potom jsem pod jeho plášť položil kameny a hodil jsem ho do řeky. Nemohl ho nikdo najít, neboť upíří tělo se po smrti okamžitě rozloží pokud není zabalzámováno.
Sedl jsem si do auta a rozhodl se, že pojedu za Lordem. Stejně jsem se ho potřeboval zeptat na Radu. Ale o tom upírovi jsem se mu povědět nechystal.
Dojel jsem až k upíří vile a vešel jsem dveřmi dovnitř. Pár upírů postávalo u stolků a popíjelo víno, ostatní si plnily své upíří povinnosti. Místo abych šel nahoru přímo za Lordem, šel jsem chodbou dál do zbrojnice. Stál tam jeden z nejlepších upířích bojovníků - Asire. Byl to velký a silný upír s tmavou pletí.
,,Caatio? Kde se tady bereš? Už jsem tě moc tak dlouho neviděl." Asire byl z mého příchodu nadšený.
,,Přišel jsem jenom na chvíli. Jdu za Lordem ohledně konání Rady." Prozradil jsem mu. Chápavě kývl.
,,Po celém kovenu se proslýchá, že ty nebo Vion budete vést upíry ve válce.Je to pravda?"
,,Ano je. Proto za ním teď jdu."přiznal jsem.
,,Tak běž a přijď mi říct nějaké novinky." Zazubil se a odešel směrem ke střelecké dráze.
Otočil jsem se a prošel jsem zpátky do haly a nahoru po schodech. Před místností Lorda jsem se zastavil a zaklepal. Vešel jsem dovnitř. Lord seděl u stolu a svýma pronikavě rudýma očima mě pozoroval. Pomalu jsem se uklonil a přišel blíž. Vypadal nervózně. Rukou si prohrábl svoje bílé vlasy a vyzval mě abych si sedl. Učinil jsem tak a začal s vyptáváním.
,,Lorde, mohl bych vědět jestli je pravda, že se svolala Rada? A že velet vojskům ve válce mám já nebo Vion?"
,,Ano je. Asi před týdnem jsem skutečně rozeslal posly ke všem kovenům. Rozhodl jsem se svolat Radu, kvůli přípravám k válce. Lykani začaly ohrožovat teritoria upírů a lidí. Musíme je zastavit." Na chvíli se odmlčel a rozkašlal se. Vzápětí ale hned pokračoval:
,,Za vůdce našich vojsk ve válce jsem vybral tebe Caatio!" ohromilo mě to. Chvíli jsem na něj jenom tak zíral.
,,M-mě?"koktal jsem. Hned jsem ale pokračoval, "Ale nebyl by Vion lepší vůdce?"
,,NE! Vion je slaboch. Ty jsi ten pravý. Teď odejdi. Musím ještě něco zařídit." Kývl jsem, uklonil jsem se a odešel jsem. Spěchal jsem dolů a chtěl vyjít ven, když v tom mě někdo zastavil.
,,Tak co? Spokojen? Získal si místo velitele vojsk!" Za mnou stál Vion se závistivým výrazem ve tváři.
,,Pusť mě Vione. Já si to nepřál. Rozhodl tak Lord!" upozornil jsem ho a setřásl jeho ruku z mého ramena.
,,No jistě." Utrousil ironicky. Naštval jsem se a vrazil mu jednu do tváře. Překvapeně spadl na zem a ze rtu mu stékal pramínek krve. Věnoval jsem mu poslední pohled a odešel směrem k mému autu.

Kam dál